Příběh, který nezačal snem, ale realitou, kterou si nikdo dobrovolně nevybírá.
Před léty jsem opravdu miloval koncept Wikipedie, kde jeden dokáže strávit nejednu noční směnu a dozvědět se poměrně rychle, velké množství informaci. Postupně jsem si však začal uvědomovat, že tu jsou i informace, které se tam opravdu nedozvíte.
Za velmi zajímavých okolností jsem se dostal do vazební věznice Los Angeles, do jedné z mnoha. Tímto začala série zkušeností, které mě naučili jednomu faktu, a sice, že o světě kolem sebe příliš mnoho nevím.
Viděl jsem člověka, jak tříská pěstmi se zlomenými zápěstími do skleněného okénka dveří, téměř zvukotěsné cely. To, že na tomto nerozbitném sklu byla spousta krve, asi nemusím dodávat.
Když se ve výtahové kabině, kterou sdílím s dalšími dvěma muži, dívám při jízdě do stěny, periferně vidím, že muž po mé pravici vypadá jako ork z Warcraftu III. Z úst mu visí táhlý hlen, který vytáhnul snad až z paty. A také se právě v kalhotech uspokojuje rolí toaletního papíru, který každý dostane po procesu sebrání otisku prstů. Roli nelze držet jinak, než v kalhotech – mít ruce v kapsách je totiž striktně dodržované pravidlo. Zvukový doprovod celé záležitosti byl náhle přerušen nejen zastavením výtahu a otevřením dveří, ale hlavně natáhnutím závěru brokovnice, který se společně s výkřikem GET OUT náramně rozléhal. Teď už jsem chápal, proč je na tom růžovém papíru, který mi dali napsáno velkými písmeny PREA ( Prison Rape Elimination Act)
Zkratka, která vás může zachránit, když by vás chtěl někdo sexuálně obtěžovat. Část papíru obsahující tuto zkratku musí být v takovém příkladu ukázána zaměstnanci věznice. Pochopil jsem, že tady potkám jiné typy lidí, než jsem znal celý svůj život.
A ví naprosto {všechno}.
Ani jsem si nedokázal představit u kolika federálních agentur má člověk záznam a jak dlouho to trvá, než se vaše odpověd vrátí. To čekání v nejistotě, jak dlouho celá záležitost bude trvat bylo pro mě nejen tvrdou školou trpělivosti, ale také momentem uvědomění. Poprvé v živote nemám svůj osud pod kontrolou a to, že o světě a systému ve kterém žiji vůbec nic nevím, celé situaci rozhodně nepřidává.
Když mi po letech klient pracující pro DHS, který se nakonec stal i mým kamarádem vysvětlil, proč tyto věci tak dlouho trvají, řeknu vám jen jedno. Pokud bych tuhle situaci nezažil, určitě bych se smál, protože jsem ji zažil, tak mě to slušně řečeno více štve… Tehdy jsem však nevěděl, která bije.
“Když to nikdo nedělá,
musíš to udělat sám…"
Ty nejlepší podcastové epizody, které jsem kdy zažil, proběhly bez jakéhokoliv natáčení. Byly to často velmi náhodné konverzace s lidmi, kteří vidí do věcí, které mě zajímají. Povaha mého bytu v Los Angeles dovolovala, aby se tam pravidelně scházela opravdu zajímavá crew. Zde jsem si uvědomil co chci nadále dělat. Přiblížit tyto konverzace ostatním.
Vybudování studia a vysvětlení záměru cílové skupině by obvykle bylo velmi náročné. Ne však když si celý projekt dokážete vizualizovat a vidíte ho hotov. To co právě máte před sebou, vidím já ve své hlavě již roky.
Tohle není žádný další podcast, jakmile vstoupíte do videogalerie uvidíte, že zde najdete něco jiného.
Michal